Před pikolou, za pikolou

Schovám se. Za svou zlobu, stud, neschopnost.
Za naše závěsy, které nemáme.
Schovám se. Slunce mnou nepronikne, vločky neulpí.
Budu krásně schovaná.
Schovám se, protože jsem už velká. Neutíkám.
Schovám se ti, abys mě hledal, abys předstíral, že nevíš po těch letech, kde přesně jsem. Abys mě nacházel stále znova, aniž mě kdy ztratil.
Schovám se ti do tvého šuplíku zaplněného tolika důležitými hloupostmi, které nikdy nevyhodíš.
Schovám se před tebou, když mi rozmazané zbytky včerejší noci ulpívají ráno na víčkách.
Schovám se před tebou, když se stydím, že jsem něco pokazila. Nesnáším to.
Schovám se před sebou, když jsem protivná, když jsem zlá a vím to.
Schovám se před sebou, protože ti nedokážu říct, co říkám jen sobě.
Schovám se před sebou, když jsem Dole s hlavou plnou pochybností.
Schovám se před sebou, protože chci aby ses bál, že nebudu. S tebou.
Schovám se před sebou, když se nad tebe povyšuju.
Schovám se, protože už jsem velká. Díky tomu, že jsi. Se mnou.
Schovám se. Daleko od sebe.
Schovám se..
Nebo nebudu hrát.
Schovám se…
Už jdu! Deset, dvacet…JÁ!
Já? Já?!